Bůh a Bohyně

Vždy jsem chodila do chrámu a modlila se před jeho oltářem. Od určité doby mi ale začal výrazně chybět ženský aspekt křesťanského božstva. Máme tam silnou Matku Marii, kterou hluboce ctím. Ale udělat z ní na nebeském panteonu PANNU…

Kdo má základy dějepisu nebo jen hrubé ponětí o tom, jak je popisován život na blízkém východě před 2000 lety, tak ví, že čím více měla žena dětí, tím byla ctihodnější a respektovanější ve společnosti, a její život teoreticky naplněnější. Mít kupu dětí, to bylo společností ukládaným cílem každé ženy. Žena bez dětí byla většinou i bez manžela a tudíž jednou nohou mimo komunitu. A Josef? Žeby přijal Marii s dítětem jiného muže (protože kdo mohl tehdy chápat to velké tajemství o sestoupení Ducha svatého?) a pak s ní nikdy nemít další? Tím by si jako muž v židovské komunitě mnoho respektu nevysloužil.

Když budeme trochu realističtější, než pravověrné legendy, bude se nám k velkým postavám dějin církve mnohem snadněji vzhlížet, jako ke vzoru, kterého MŮŽEME DOSÁHNOUT.

Vytovři legendu o svaté Marii PANNĚ, znamenalo vykastrovat mocný archetyp Bohyně, velké matky Boha, jakožto silné a CELISTVÉ ženy.

Marie nese v celém průběhu dějin církve pro věřící ženy příklad pro pokornou, odevzdanou služebnici. Ale to není stejné, jako kdyby byla příkladem silné, celistvé ženy, moudré matky živého Boha, kterou bezpochyby byla. Stačilo by jí ponechat normální sexuální život a legitimní manželský stav.

Marie byla podle některých historiků velmi uznávanou, moudrou a silnou ženou kazatelkou, ve které měl její syn obrovskou podporu.

Konec konců přece jen silné matky vychovávají silné děti.

Role, kterou Marii přisoudila církev má dalekosáhlé následky. Tím, že z Ježíšovy matky udělali pannu, proměnili ji v asexuální bytost, a dali tak silný příklad všem ženským pokolením, která žila pod vlivem tohoto slabého a podřízeného archetypu. Ukazovali, že TOTO JE TA SPRÁVNÁ ROLE PRO ŽENU. A sex i s ženským libidem a vášní odsunuli do oblasti hříchu.

Cílem se zdá být jediné: Radikálně oslabit archetyp bohyně. Další takovou ženou mohla být Máří Magdalena (Prostitutka? Opravdu?). Ale to je jen další silný příklad podobného příběhu – oslabená a sesazená bohyně.

* * *

Mě by uchvátilo, kdybych vešla do chrámu a na oltáři stál Bůh a Bohyně.

Asi bych padla na kolena a v slzách dojetí a úlevy tam klečela několik dní. Konečně by se naplnil sen mnoha tisícletí o rovnováze mužského a ženského principu, rodiny by získaly nepřekonatelný archetypální vzor!

Protože: Jak nahoře na nebi, tak i dole na zemi.

Takový vzor by konečně nastolil mír/rovnováhu mezi pohlavími. Svět by si oddechnul věčným zápolením mužsko-ženského elementu. Tu harmonii, která by vznikla, by nešlo přehlédnout!

Ve chvíli, kdy Bůh a Bohyně zasadí harmonii a rovnováhu, příklad vzájemného respektu, přirozené vášně a úcty mezi oběma pohlavími, i svět může najít svou rovnováhu obou pólů. V té chvíli se muži a ženy spatří v naprosto jiném světle. Vytratí se podřízenost a nadvláda, které jsou krajně nepraktické. Vznikne prostor pro posvátnou spolupráci a spolutvoření obou elementů a svět může jít klidně spát!

Nemůžeme dojít spasení, pokud je na nebi pouze Bůh-muž, zatímco na zemi to spolu musí nějak zvládnout muži i ženy. Jistě, že ženy v takové situaci dopadnou nevalně! To by popíralo posvátný zákon vesmíru:

Jak nahoře, tak dole, jak uvnitř, tak venku. 

Svět nemůže nikdy najít rovnováhu, dokud nepřipustíme, že Bůh bez Bohyně, den bez noci, světlo bez stínu, aktivita bez odpočinku – jeden bez druhého nemohou existovat.

Krásný večer,

Terez.