Hektické dny si způsobujeme sami aneb jak získat znovu kontrolu.

Jistě také vnímáte, jak jsou naše dny hektické. Pořád jenom slyšíme sami sebe říkat slova jako: Honem, šup-šup, fofrem, jen na skok, nemám čas, už to nestihneme, musíš rychle, proč ti to tak dlouho trvá?, to už je tolik hodin?

Mám velkou slovní zásobu, a tak bych mohla pokračovat do nekonečna. 🙂

Vzpomínám si, když jsem byla těhotná se svým prvním synem, pracovala jsem jako blázen, jako by mi snad mělo něco utéct. Moje práce je podivná v tom, že mě vidíte jen sedět a koukat staticky do počítače.  Vypadá to klidně. Ale to, co se děje uvnitř s klidem nemá pranic společného. Když jde všechno hladce bez zádrhelů a kiksů, přirovnala bych své vnitřní pracovní rozpoložení ke zrychlené dálnici. A k útěku z hořící budovy, když se zadání projektů, plánování a odevzdávání nějak zašmodrchá.

Jsem překladatelka, a když honím uzávěrky, skládám jeden projekt za druhým, kalkuluji, jestli se další projekt mezi ty rozpracované ještě vejde… je v mém těle stresu, že by se dal krájet. Je to ten pravý hutný stres, ze kterého tuhnou ramena, prsty, výraz v obličeji…. a nechci vědět, jak to prožívalo miminko, když plavalo v plodové vodě, která byla navibrovaná na tento hnus.

Dnes bych už těhotenství prožívala úplně jinak.

Chodila bych na procházky, pohodlně bych vysedávala v měkkém křesle a ladila se na děti, vařila bych vědoměji, víc bych zpívala, víc bych si představovala, jak nám bude všem s novým miminkem dobře. Lépe bych se taky připravila na porod a šestinedělí.

Nedávno jsem měla další možnost „dělat těhotenství“ lépe a radostněji.

Už nebylo tak fyzicky pohodové, jako to předchozí, nebylo tak svobodné, protože už mám jedno dítě. Energie se děsivě rychle vyčerpávala – sotva stačila na běžnodenní úkony.  A co se psychiky týče, nacházela jsem se často v jakémsi stavu vnitřní nas*anosti a nespokojenosti. Nechápala jsem, odkud se to bralo, bylo s tím potřeba pracovat. Nehledě na to, že mě deptala nedodělaná domácnost po nastěhování do relativně zrekonstruovaného domu. Nebylo kam pověsit ručníky, chyběla zrcadla v koupelně, a furt se za dveře nosil prach a suť z našeho staveniště venku.

Přesto se mi ale povedlo dělat pár věcí lépe.

Díky stálé únavě jsem opravdu víc seděla v pohodlném křesle a ladila se na děti. Díky prvnímu synovi jsem opravdu chodila na pravidelné procházky a dělalo mi to dobře. Lépe a více jsem vařila, protože to byl jeden ze způsobů, jak zabavit starší mládě a taky – chlap musí něco jíst, že?

A taky jsem dosáhla jedné věci, která se mi před tím nedařila, přestože jsem věděla, že je to efektivní metoda, jak přibrzdit ten tobogán a uspěchanost života.

Výrazně jsem zpomalila běžný pohyb a chůzi.

Věřte mi, funguje to. Jestli se vám pozdává, že jsou vaše dny hektické, zkuste prostě pomaleji mluvit, pomaleji chodit a o fous zpomalit všechny své běžné pohyby.

Možná si myslíte, že tím žádný čas nezískáte, ale opak je pravdou. Čas totiž nevytváří žádnou pevnou strukturu. Mám vyzkoušené, že je plastický stejně jako naše mysl. Je totiž ze stejné nehmotné esence.

Myšlenky i slova se zpřesní a zefektivní. Odpadne spousta zbytečných pohybů. Schválně mi napište, jaký to mělo na vaše dny efekt.

Vedlejším účinkem je, že odpadnou zbytečné akce, takže se už nepohrnete do všeho co se kde děje. Děti se uklidní, vaše konverzace budou hlubší a setkání s náhodnými lidmi opravdovější. Dále se člověku prohloubí celkové vnímání.

Myslím, že stojí zato to zkusit.

Pohodě zdar!