Jak by vypadal Příběh o Evě a ráji, kdybychom vynechali Evinu vinu?

Máme teď ve skupince Deník ženy na cestě k sobě téma ŽENSKÁ VINA, POCITY VINY a otázku: Proč se pocit viny na ženy tak lepí?

• Jak to, že je tak snadné, vyvolat v ženě pocit viny?
• Kde se ta vina bere?
• Proč se často cítíme vinné i za to co jsme nemohly ovlivnit?
• A jestli na nás vinu háží druzí, proč si ji necháme?
• Toužíme snad po trestu, který nás má osvobodit? Od čeho?

Jedna žena z komunity připomněla i biblickou legendu o Vyhnání z ráje. Tradiční příběh ženy, která je vinna a díky které teď všichni trpíme. Žena, která podlehla pokušení…. nedodržela zákon…. byla slabá… strhla chudáka Adama…a pak začalo pršet, ráj zmizel a krása života se proměnila v očistec. Kvůli ženě.

Toto je archetypální příběh. Takže se cítíme špatně všechny, stačí se o legendě zmínit. Přemýšlím nad tím, jestli se mi chce mít jako žena takto špatnou startovací značku. A už vůbec se mi nelíbí, že by to tak měla mít moje dcera.

Učí snad tato legenda holčičky a ženy podvědomě, aby cítily a nesly vinu? Aby se na ni naučily? Nebo legenda postupně vznikla právě proto, že ženy tento sklon nést vinu mají?

Zaujala mě možnost udělat drobné změny v klasické naraci:

Co kdyby Eva nebyla potrestána, ale oslavena? – Mohla by být vnímána jako průvodkyně k poznání, ne jako ta, která přinesla zkázu.
Co kdyby vyhnání z ráje nebylo trestem, ale přechodem? – Možná nešlo o pád, ale o vývoj, přirozenou změnu, která měla přijít.
Co kdyby had nebyl pokušitel, ale rádce? – Mohla by to být bytost, která Evě ukázala cestu k sebevědomí.

Podíváme se, co by se potom stalo s tou vinnou.

A jak by legenda o Evě mohla znít, kdybychom z ní tu vinu vymazaly?

Kdybychom byly v kurzu tvůrčího psaní, pozvala bych tě, abys i ty napsala svou verzi. Pak bychom si je mohly večer u ohně přečíst na letním ženském kruhu.

Na počátku byl svět v harmonii. Zahrada plná života šuměla pod doteky větru, a Adam s Evou v ní kráčeli ruku v ruce spokojení a blažení. Proplétali své ruce s větvemi stromů a smáli se pod teplým sluncem. Byli součástí ráje, tak jako ptáci a voda, tak jako hvězdy nad nimi.

Jednoho dne k Evě přišel Stvořitel a pravil: „Evo, jsi připravena vkročit do dalšího věku. Naučila ses slyšet šeptání větru, vidět vzorce v tkanivu světa a vnímat i to, co je skryto. Je čas, abys udělala další krok, přijala dar poznání a nesla jej dál.“

Zahrada se rozzářila. Stromy se skláněly ve slavnostním tichu, řeky zpívaly hlubokými hlasy. Had, nejmoudřejší ze stvoření, se objevil po jejím boku. „Poznání není břímě,“ řekl, „je to světlo, které rozjasňuje cestu. A ty jsi vyvolená, aby ses jím stala.“

Eva vystoupila na kamenný kruh uprostřed zahrady, kde se shromáždila všechna stvoření. Stvořitel jí podal zlatý plod, jiskřící jako úsvit. „Přijmi jej, Evo, neboť nyní se stáváš hlasem vědění, první, kdo povede lidstvo na cestě objevování.“

S první soustem svět kolem ní získal nové barvy. Cítila v sobě sílu, jasnost a pochopení. Viděla dál, než kdy předtím, a pochopila, že ráj nebyl konečným domovem, ale počátkem cesty. Adam k ní přistoupil a společně, s úsměvy na rtech, přijali svůj úkol.

Zahrada se naplnila zpěvem. Nebyl tu žádný trest, žádné vyhnání, jen slavnost a radost. Eva a Adam, jako první z nové éry, byli vyprovázeni s požehnáním a důvěrou. Stvořitel se na ně díval s hrdostí, neboť věděl, že Adam a Eva jsou nyní připraveni učit se a zkoumat nekonečné možnosti světa.

A tak odešli, ne do vyhnanství, ale do světa, který na ně čekal s otevřenou náručí. Eva nebyla viníkem – byla oslavena. A ráj nebyl ztracen – byl konečně nalezen.

Svět se stal místem, které Adam s Evou začali tvořit podle svých možností a rostoucích schopností. 

• Poznámka pod čarou: První, co bylo, začali se učit stavět dům, protože začalo pršet. A byla to velká zábava.

Jak to na tebe působí? Jak se teď cítíš jako žena?

Závěr:

Přídavné jméno vinný je odvozeno od podstatného jména vina, které znamená: mít zodpovědnost za něco zlého či nepříjemného, například být odpovědný za nějaký zlý skutek.

Pokud odchod z ráje nebudeme považovat za cosi zlého, můžeme začít používat místo „Eva je vinna“ spíš „Eva je zodpovědná“.

Jak se proměnilo poučení, které z legendy vyplývá?

A příběh o Adamovi a Evě najednou není vyprávěním o selhání, ale o odvaze učit se, přijímat nové výzvy a je to najednou hrdinský příběh o novém začátku. Proměňuje se nám také vztahy Adama a Evy a stává se z něj partnerství plné podpory. Jaké další poselství se z této legendy ještě změnilo?

Pro více inspirace se zastav ve skupince Deník ženy na cestě k sobě.

S láskou a úctou Tereza Bošková