„Mám pocit, že se to děje KVŮLI MĚ“.

Nějakou dobu mi trvalo, než jsem dostala chuť jít se svými pocity ohledně karantény a omezení vycházení ze sebe ven. Hlásat, jaká je to pohoda, je totiž trochu rouhání a mohla bych si tím ledaskoho naštvat. Nehledě na to, že netušíme co bude dál. Sledovat situaci v médiích je prý nervy drásající. Já ale nesleduji televizi a objem i druh zpráv si vybírám, takže …jsem celkem klidná. (Roušky máme.)

Jak prožívám období „K“?

Jsem velmi klidná. Moje mysl je prostá strachu. Jsem soustředěná a obrácená dovnitř. Jsme s dětmi i manželem doma, v pěkném počasí pracujeme na zahradě a je to vlastně velmi příjemné období. Den se nám příjemně rytmizoval. Plán je nekomplikovaný, práce na zahradě odsýpá a máme takový sobotní režim každý den.

Kdo si tohle nepřeje každé pondělí, když skončí víkend? 

Ano, musela jsem zrušit všechna kruhová setkání. Pražské podniky, kde mám pravidelná taneční vystoupení jsou zavřené a vystoupení zrušená. Zmizely i taneční tréninky o nedělích. Veškerá vnější organizace, telefonování a domlouvání se na setkání odpadlo. Mobil je ticho. E-mail nepřetéká nevyřízenou poštou. Nikdo mě nenahání.

Prostě tak trochu dovolená.

Nechávám k sobě přicházet jenom zprávy, které nutně potřebuji, každý den vařím minimalistická jídla a se zásobami zacházím velmi vědomě.

Vše se zpomalilo a jaksi prohloubilo.

Je klid.

Jak hluk mého rušného života utichl.

Jsem v kontaktu se ženami, které chodí na mé kruhy v Červeném stanu v Liberci. To, co sdílíme se opakuje a mají to podobné jako já.

Dlouhé měsíce jsem se snažila vymyslet systém nebo způsob, jak žít klidnější život. Přemýšlela jsem o tom, co přestanu dělat, co musím změnit, aby se mi zjednodušil program, zpomalil běh týdnů a já abych mohla častěji spočinout, vydechnout a jen tak se dívat a být.

Moc mi to nešlo. Osekala jsem témata, ke kterým se vyjadřuji, některé nezbytné práce na online programech jsem delegovala někomu jinému, našla jsem si paní na hlídání a dokonce zahodila několik skvělých pracovních nápadů, které by se daly realizovat, ale to bych už asi nespala ani těch svých 5 hodin.

Ale i přesto mě všechno honilo a já jsem měla často pocit neuzemněnosti a neklidu.

Přání.

Přála jsem si, abych mohla přestat stále poletovat od jedné akce k druhé, a místo toho zapustit kořen, zpomalit se a dělat věci poctivě a V KLIDNÉM NALADĚNÍ.

Klidné naladění chápu jako lék na civilizační nemoci.

Povídala jsem si s babičkou položila jsem jí otázku, jak to tehdy všechno zvládali, když měli šest dětí, obrovské hospodářství, zvířata a polnosti. Jak to dělali, že je nekleplo z toho stresu?

Babička se zamyslela, pak se na mě podívala a řekla: „Nó, my sme prostě vstali a šli dělat, co bylo potřeba. Nebyla žádná dovolená. Zvířata by bez nás nevydrželi ani deň. Ale i dyš sme dělali pořád, dělali sme šecko v klidu.“ Pak se sklonila nad vyšívání a dodala: „Vy se furt honíte a sténě není nic hotový.“ 😀 😀

Pozoruješ taky, že kdo chce vypadat důležitě, pořád někam spěchá?

Čas na rozjímání.

To, co si uvědomuji je, že hojnost se proměnila v konzum a mír a bezpečí v nudu. A nuda je nebezpečná.

To, co se nám nyní stalo, je šok a troška násilí, abychom se na chvíli posadili a srovnali se. Když budeme vycházet z toho, že „může být i mnohem hůř“, zatím se neděje nic hrozného.

Neděje se nic hrozného.

Touha zpomalit.

Touha zpomalit se v posledních letech týkala každého z nás. Neznám nikoho, kdo by souhlasně nepřikývl. Ale z nějakého důvodu jsme toho nebyli schopni. Kdo roztáčel to kolo každodenního krysího závodu? Kdo popoháněl čas a pěchoval každou minutu nepřirozeným objemem myšlenkových operací a úkonů?

Určitě máš nějaký tip. Já cítím, že to byla komunikační elektronika. Prostě mobily a počítače. Je to ode mě zrovna trefné, když většinu své práce odvádím právě on-line, ale nedá se nic dělat, je to tak.

Zkus si na den vypnout telefon (Teď v době karantény by se snad nemělo nic zhroutit.) Zkus na den nebo dva nejít na FB. Prostě tyhle věci ráno nezapínej a nepřemýšlej, co bys měla kde naklikat. Sleduj, co se děje s tvým plynutím času, s prožíváním a se skutečným propojením s lidmi kolem tebe.

Za prvé,

dostaneš se snadno do FLOW! Páni, to chceš! V dnešní době je to výsada už jen malých dětí, když si nerušeně hrají. My dospělí jsme neustále vyrušování z přítomnosti a jsme taháni na jiná místa (virtuální místa, jako je FB – místo setkávání a sdílení) a do rozhovorů a komunikací, které jsou odtržené tomu, co právě děláme a kde jsme (neustálé telefonní rozhovory a psaní zpráv).

Za druhé,

ručička na hodinách zleniví. Já vždy, když si to můžu dopřát, tak mám pocit, že čas běží pomaleji. Je to úžasné!

Ta třetí,

dny bez virtuální komunikace jsou zemité, zklidněné, prosté, cítím, že žiji více TADY A TEĎ. Mám lepší propojení s radostí a vděčností. Od toho je už jen kousek k vnímání posvátnosti. Přichází okouzlení, pocity tichého štěstí a naše aura se rozšiřuje, žehná prostoru a sálá teplo a milo.

Přála jsem si to.

Vesmír vždy volí své vlastní cesty, jak nám něco splnit. Tak moc jsme si to přáli a nedokázali si to zařídit, že musel přijít skutečný šok. Situace tak vážná, že není úniku. Jsme donuceni. Protože jsme se nedovedli donutit sami. Jsme jako děti, které se chtějí dívat dlouho do noci na televizi, remcají, když je rodiče napomínají. Ale když už jim dojde trpělivost a televizi vypnout, dětem se uleví. Zaprskají si, ale jsou rádi a jdou spát.

Co teď budu dělat?

Půjdu, a dokud nebude hůř, budu si užívat:

• Společná rána, odpoledne i večery s manželem a dětmi.
• Práce na zahradě, kdy je nám dobře, jak se každý vrtá ve svém koutku a pak se všichni špinaví a spokojení sejdeme u oběda.
• Vaření starých receptů, na které potřebuješ jen pár ingrediencí a přesto jsou fenomenální.
• Čas a prostor na vytřídění malého dětského oblečení na které se už dlouho chystám.
• Cvičení s dětmi.
• Vykuřování s dětmi.
• Psaní článků.
• Čtení knih.
• Společné čtení knihy, kterou si s mým mužem předčítáme. (Tohle miluju, já pro vás připravuji Truhlice a on mi čte o soustředění. 🙂
• …

~*~

Věřím, že ať se bude následující týdny dít cokoliv, vyjdeme všichni s nově seřazenými hodnotami a vědomím, že je nutné začít lépe zacházet se svou energií a svým časem.

S láskou a pokorou

Terez♥