Nějakou dobu mi trvalo, než jsem přestala vnímat slova „Bohyně“ a „Kněžka“ jako příliš teatrální, nebo patřící spíše od mýtu, než do života praktické a obyčejné ženy.
Také se mi moc nehodilo, že by po světě chodily ženy-bohyně, ale muž-bůh jsem cítila jako jakési znesvěcení. Zkrátka že Bohyně má sedět vedle Boha na nebi a ne aby si každá pozemská žena(-bohyně) štelovala do role božské partnerky.
Ach ta lingvistika!
Pak jsem ale zjistila, že není nic praktičtějšího, než právě esenci kněžky a bohyně v sobě denně podporovat.
Proto říkáme žena-bohyně. Ne Bohyně. A myslíme tím ženu, která přijala své právo a povinnost manifestovat božskou jiskru v ženském těle. V realitě ženského života.
Ukázalo se, že každodenní duchovní praxe ženy je velmi alchymistická a velmi božská. V momentě, kdy si toto naplno uvědomíme a přijmeme, získáme úžasný ZDROJ energie, trpělivosti a velkorysosti, rovnováhy a nadhledu!
Žena-bohyně je darem pro svou rodinu a pro celou společnost. Proč?
Žena-bohyně je taková žena, která se obrací k duchovním aspektům života, pěstuje propojení s posvátností a věří, že svět může být lepším místem, pokud budeme kultivovat nejprve sami sebe.
Žena-bohyně je žena, která přijala aspekty ryzího ženství a objevila sílu, která z něho pramení. Nesnaží se hrát roli muže, ani se s ním nijak nesrovnává – ví totiž, že by tím božské mužství znesvěcovala.
Taky věřím, že ženou-bohyní vlastně nemůžu „být“. Je to forma osvícení a dosáhnout takového osvícení není jenom tak. Ale mohu být na cestě ženy-bohyně. A to je životní náplň, neustálý trénink, zvědomování a vylaďování. Je to také veliká RADOST A ZDROJ SÍLY.
Žena-bohyně je žena na cestě. Na cestě ke své duši, realizátorka svého božského poslání a je to žena na cestě k Bohu.
S láskou,
Terez♥