Milé ženy, ráda bych s vámi sdílela jednu opakující se zkušenost.
Jsem tanečnice a mám pravidelná vystoupení. Ne vždy se mi ale „chce“ a občas vyloženě nejsem naladěná na to, abych někde ukazovala břicho a ještě se schovaná pod velkým večerním make-upem tvářila, že „tak je to v pořádku“.
Nechci vás mást – já tanec miluji. A také miluji vystupování. Ale někdy mám zkrátka pocit, že mezi mou všední realitou – doma s dětmi – a tím okamžikem, kdy zazní hudba a já vplouvám na plac, vězí obrovská vzdálenost. Někdy se zdá, že z tepláků do kostýmu vede desetikilometrová cesta do prudkého kopce.
VŽDY, když se do toho obuju a vykročím, zakouším postupnou, až magickou proměnu. Líčení a česání, příprava kostýmů s dětmi je snad celodenní úkol. Cesta do Prahy, auto, autobus, metro… jako bych svůj make-up sotva unesla… Pak nádech, narovnat, vstupuji do kavárny (jenom stálí hosté tuší, co tam budu dělat). Vůně vodních dýmek a rytmy orientu… v šatně do kostýmu, zvýraznit líčení a předat hudbu.
…
Jakmile je za mnou první vstup, už jsem někdo jiný. Moje ladění se o poznání změnilo a upřímně by mě zajímalo, jak moje aura vypadá teď… Nebo ještě počkejte, zajímalo by mě, jak bude vypadat moje aura po čtvrtém vstupu a na cestě domů.
Protože když se na sebe dívám do mihotavých odrazů v metru, je můj výraz dramaticky odlišný od toho, který jsem viděla po cestě tam.
Vidím jiskru v oku, jakákoliv únava je ta tam. Poutám pozornost, cítím se blaženě a jsem zralá na další tančení – co na tom, že je půlnoc!
To mě přivádí na myšlenku o tom, jak by to se mnou vypadalo, kdybych nejezdila tančit. Víte, ono to, že se občas musím hodit do gala – top gala – mě vlastně docela drží od totálního zchátrání. 🙂
Nebýt tancování, možná bych si zkrátila vlasy. Z tepláků bych se možná vysvlékla jenom kvůli vyprání a kdo ví, třeba bych už dávno brala prášky proti depresi.
Mluvím tu nadneseně, ale skutečnost je taková, že tancování dělá v životě ženy opravdové zázraky.
Není to žádná novinka, že ženy tančí. Ženy tančily vždycky, od pradávna a tanec byl jednou ze základních dovedností chrámových kněžek. Tanec není primárně určen pro oči mužů, za účelem svádění ani za účelem uměleckého dojmu. Tanec je záležitostí duchovní praxe, pravidelného propojování se se svou ženskou duší, terapeutický prvek, který nám umožní se přeladit na měkčí ženské frekvence a tanec je také… jak to jen nazvat…
Tancem vyjadřujeme své emoce.
Tancem UVOLŇUJEME své emoce.
Tanec změkčuje naše vnitřní naladění.
Tanec rozpouští BLOKY fyzického i duchovního a emočního těla.
Dokud žena tančí, je odolná proti depresi a trudomyslnosti.
Tanec je cesta k rozproudění šťáv naší smyslnosti, technika, která pomáhá navrátit se a lépe se zacítit ve svém těle.
Tanec působí jako afrodiziakum. Pro muže i pro ženy.
Tanec má nespočet podob a já jej rozděluji na dva základní.
Hadí tanec je něco, co by sis měla, sestro také dopřávat. Pravidelně. Zde je tip na celý rituál, který způsobí ve tvém systému obrovské změny. Dopřej si ho!
Je možné, že se po tanečním hadím rituálu budeš chtít milovat! Právě jsi rozpustila mnohé bloky a ztuhlost ve svém těle. Šťávy začaly proudit a ty jsi se otevřela.
Tanec je fajn. Tanči, kdykoliv se potřebuješ uvolnit, naladit, zahnat ztuhlost těla nebo mysli.
Ale taneční rituál – posvátný hadí tanec – ten si dopřávej s dávkou pozornosti ke všem jeho částem a dej si čas, abys jej mohla prožít a strávit.
Přeji nádherné prožitky!
S láskou Terez♥