Čtvrtý díl našeho seriálu o třídění v rámci posvátného úklidu se budeme věnovat třídění knihovny. Pro někoho to bude brnkačka, pro jiné docela záběr. Knihy totiž představují velký rezervoár emocí, osobních příběhů a minulých ambicí.
Knihovna patří k nejsilnějším energetickým zářičům našeho domova.
V některých rodinách je knihovna něco jako vizitka vzdělanosti a zaměření. Prostřednictvím knih tak ukazujeme, jaká témata a autory uznáváme, které obory respektujeme a kudy se ubírá naše mysl.
V knihách je spousta emocí. A tím nemyslím srdcervoucí happyendy románů, nebo nečekaná rozuzlení výsledků na výročních zprávách vaší rodinné firmy.
Emoce a osobní příběhy spojené s tím, kdy a proč sis knihu pořídila, kdo ti ji dal, nebo co sis od jejího přečtení slibovala. Často právě ta očekávání bývají nenaplněna a kniha na tebe vysílá tichou výčitku.
Účelem knihy je přečíst si informace v ní obsažené a A) použít je v praxi, nebo B) prostřednictvím jejího příběhu prožít novou zkušenost.
Vše, co jsi si už přečetla udělalo svou práci. A to, co jsi si nepřečetla v době, kdy jsi si knihu pořídila, už pravděpodobně pozbylo na významu nebo tě v horším případě stále stresuje: „Už bych si to konečně měla přečíst!!“ Jenže
Ve většině případů už ale v této chvíli máš na nočním stolku další hromádku knih, jejichž obsah je pro tebe nyní mnohem důležitější a aktuálnější.
Knihy, které doma máme, nejsou vůbec pouhou tichou dekorací. Nemáš ten pocit? Knihy v našem prostoru pořád něco brebentí. Každá z nich má své požadavky. Buďto nám vyčítají, že jsme nedočetli, nebo nás volají, abychom je už číst začali, nebo křičí své téma do světa a my někde vzadu v hlavě tyto hlásky stále slyšíme.
Já jsem například měla docela kvalitní sbírku nádherných knih o geografii. Studovala jsem ji. Jedna byla tlustší, než druhá, a tak na mě ty vazby pořád docela nahlas volaly: „Ocánografieeeee! Geologieeeee! Vše o Zemiiiii! Vesmír, jak jej známeeee!“ Byly to tlusté knihy… hádej… které jsem nikdy nepřečetla celé. No jistě.
Pokaždé, když jsem zahlédla jejich vazby, tak na mě jejich hlásky řvaly, abych je otevřela. Bylo v té místnosti docela rušno. Špatně se mi soustředilo a byla jsem při práci roztěkaná.
Jednoho dne jsem si uvědomila, že se chci věnovat něčemu úplně jinému. Došlo mi, že jejich čas v mém prostoru skončil a nyní PATŘÍ DO MÉ MINULOSTI.
Dnes tu mám astrologii, Lunární moudrost, Vaginu, Vědomou prostitutku, Kořeny ženské spirituality, Zasvěcení…. To je moje přítomnost a budoucnost. Tyto knihy mi nyní patří a patří i do mého myšlenkového a informačního pole.
Zvaž proto každou knihu, kterou si doma necháváš:
„Pomáhá mi téma knihy dojít k mé vysněné budoucnosti?“
„Nebo kniha představuje nezpracované téma mojí minulosti?“
„Dělá mi tato kniha radost?“
Knihy jsou silné prostorové zářiče, které připomínají naší mysli, čeho se má držet. Knihy jsou účinným pomocníkem k zaměřování mysli a pozornosti. Nemusíš je ani číst, stačí když leží na očích. Proto je důležité vnímat, kterými knihami se obklopuješ a která témata udržuješ ve svém prostoru.
Když si vzpomenu na vyprávění naší babičky, je jasné, že každá generace má jiný vztah a jinou potřebu schraňovat informace. Dříve dávalo velký smysl vytvářet a udržovat velké informační sestavy v podobě knihoven, a mít celou řadu knih „co kdyby se to jednou hodilo.“
Knihovna znamenala duševní potravu.
Ale naše generace, která je informacemi doslova přehlcená má opačnou potřebu. Tou je naopak naučit se přísně třídit všechny informace, rychle je vyhodnocovat a DOSLOVA SI HLÍDAT SVŮJ MYŠLENKOVÝ PROSTOR.
Tak, jako čistíme fyzický prostor od nepotřebného, stalo se nutností třídit také mysl od přebytečných a nepotřebných informací. Naše generace se musela/musí naučit vybírat si pečlivě zdroje informací ke zpracování stejně, jako si například vybíráme, které potraviny jsou dost kvalitní na to, abychom je mohli sníst.
Nejen, že sbíráme mnohem menší objem informací, abychom je uložili v knihovnách, ale také ke svému životu potřebujeme úplně jiné informace.
Takže požadavky na kvantitu i kvalitu informací se mění.
Každá duše potřebuje podmínky na to, aby mohla najít svůj obor, své dary a SVÉ POSLÁNÍ. To se v informační přehlcenosti a v hlasitém šumu světa těžko hledá.
Proto ani sebe ani své děti nevystavujme přílišné zahlcenosti. Už dávno nemusíme umět všechno, vyzkoušet všechno a se vším se setkat, „abychom věděli“. Ono totiž všechno, co ke své cestě potřebujeme, k nám přijde ve správný čas.
Proto zahlcení knihami z oborů, které nejsou pro naši pravou cestu důležité, nás, nebo naše děti, může spíše mást. Nechme každého, ať k sobě nechá přijít to, co potřebuje vědět.
Vše, co potřebuješ skutečně vědět, si k tobě cestu najde.
„Vede mě tato kniha k mé vysněné budoucnosti, nebo mě vede do minulosti?“
„Dělá mi tato kniha radost?“
3. Potom knihu buďto připrav na odnesení, nebo jí najdi místo, kde jí bude dobře.
→ TIP: V žádném případě se do knih nezačítej! Věř svým pocitům. Když se začneš začítat, jsi ztracena.
Když třídíme své věci, vždy se tím dotýkáme různých oblastí své duše. Budou se objevovat staré osobní příběhy, nenaplněné touhy, zapomenutá přání nebo předsevzetí. Třídění může být náročnou terapií.
Buď připravená na nepříjemné pocity, možná i na slzy, připrav se na emocionální rozložení.
Při třídění nepotřebných věcí se budeš muset vypořádat se svou minulostí.
Proto procvičuj schopnost si vybrat. Rozhodnout se pro minulost nebo pro budoucnost. A uvědom si, jak roste tvé sebevědomí, právě proto, že se dovedeš rozhodnout.
S láskou a důvěrou,
Terez♥
P.S. Více o třídění a posvátném mluvíme ve Facebookové skupině Budování domácího chrámu. Přidej se k nám!
P.S.1: Další díl seriálu si přečti zde: Posvátný úklid #5: Papíry, letáky, dokumentace – zbav se jich!