Vítej v mém prostoru!
Návrat posvátnosti,
magie domova a potěšení být ženou.
Je tak nějak známo, že mužské bratrství a kamarádství je založeno na vzájemné pomoci a legraci a že chlapi zůstanou kamarády i když se pohádají, nebo si vynadají. Zapijí to panákem a vrátí se k fotbalu. Ženy zase většinou spojuje přátelství pouze, když toho zrovna mají hodně společného. Jakmile se jejich cesty promění a život začne mít jiné priority, ženská přátelství ochladají. Rozhodně...
Tereza Bošková2204x
Moji duchovní učitelé mě vždy vedli k pěstování vděčnosti. Musím přiznat, že jsem se nejprve musela naučit ten pocit rozpoznat. Člověk se s vděčností setkává. Ale první lekcí bylo ji jasně odlišit od jiných pocitů, se kterými ji snadno zaměňujeme. Je to například pocit, že „dlužím“, pocit malosti a nedostatečnosti, když nám někdo blahosklonně něco poskytuje. Někdy je...
Tereza Bošková2235x
Tato slova mají společnou jednu věc (začínají na „r“) a to je tak asi všechno. Rutina Rutina není špatná věc. Když potřebujeme, aby věci šlapaly, když je třeba dát něčemu řád, který má usnadnit a urychlit průběh. Rutina je potřeba. V rutině nemusíme být plně přítomni. V rutině odpočíváme. Jsme myšlenkami jinde a hibernujeme. Hodí se v zaměstnání, které zrovna nemilujeme,...
Tereza Bošková2618x
Zima mi bývá dlouhá. Zvlášť pokud není romanticky bílá a je jen vlhko a mlhavo. Ani u nás na horách to nebývá vždycky „ladovská idylka“. Člověk má navíc tendenci přejímat otrávený obličej a výrazy typu: „Už aby bylo jaro, tohle je opravdu hrozný.“ „Tohle to počasí, to je děs.“ „Je hnusně!“ No dobrý. Někdy to bývá náročné. Celé týdny tu...
Tereza Bošková4794x
Vzpomínáte si na ty časy, kdy svět ještě patřil jen vám? Rodiče tvořili zázemí doma, kde jste měli svůj pokoj či postel a stůl, učitelé prudili ve škole, ale vaše lavice byla prostě vaše. Mamčino: „Co mám dnes vařit?“, taťkovo: „Uč se!“, učitelovo: „Co ty známky, kdy si to opravíš?“ – to všechno byly důkazy toho, že...
Tereza Bošková1296x
Na úplný úvod bych vás tady chtěla přivítat malým zamyšlením. Žijeme ve společnosti, která z velké většiny postrádá duchovní rozměr… ale hledá ho. Přestože má většina lidí nepřekonatelné výhrady vůči různým náboženstvím (a ti, kteří byli v rámci nějakého vychováni, jsou často chladní a rozpačití), hledáme duchovní rozměr svých dní a často přesně nevíme, kam se vrtnout. Chci představit...
Tereza Bošková1525x
